Byl osudný srpen a ničivá povodeň zpustošila Čechy. Paní Gabriela žila sama v prostorném bytě nedaleko Prahy. Možná chtěla jenom pomoct, možná chtěla i něco víc: tak či onak zatelefonovala do zpravodajství, že nabízí ubytování starší postižené ženě. Druhý den přicestovala paní Věra jenom s taškou osobních věcí, které stačila zachránit z vytopeného karlínského bytu. Jenže i tahle žena možná hledala něco jiného než střechu nad hlavou. Ono vůbec všechno bylo trochu jinak, jak postupně vyšlo najevo. V každém případě však tahle situace nabídla oběma ženám šanci vyřešit své životy, které už se chýlily ke sklonku...
